Trenér dorostu U19 Marcel Grund na konci jarní části završí 5 let v klubu a v nové sezóně se přesune jako trenér do dospělé kategorie, kde převezme FK Dobroměřice v soutěži krajského přeboru. Nastal tak čas na malé bilancování úspěšné mostecké éry, kterou rozebereme v následujícím rozhovoru.

Na konci sezóny zakončíš 5 úspěšných let v Baníku. Tvoje následující kroky tě zavedou do kategorie dospělých v FK Dobroměřice. Co tě napadne jako první při ohlédnutí za tvojí mosteckou érou?
Na začátek bych chtěl moc poděkovat panu Skýpalovi, který mě do klubu přivedl a dal mi důvěru trénovat ve třetím největším klubu v kraji. Byla to pro mě především výzva, protože dosud jsem v takto velkém klubu nepracoval a jsem opravdu rád, že jsem dostal příležitost působit tady celých 5 sezón. Pokud mám něco vyloženě vypíchnout, tak vynikající tréninkové podmínky, fajn kluky a spolupráci s některými trenéry.

Působil jsi nejvíce u kategorie mladšího dorostu, tedy u přechodu hráčů na střední školy a hlavní fáze puberty. Je to snadná práce?
Měl jsem možnost v roli trenéra vyzkoušet všechny kategorie od přípravek až po U19. Dorostence považuji skutečně za nejsložitější. Mladší dorost má specifikum vstupu na střední školy, ale přechod hráčů ze žáků je ještě stále s určitým tlakem rodičů. Ve starším dorostu mají hráči i jiné zájmy a mají tendenci být hodně sebejistí a prosazovat svůj názor. V tomto věku bývá náročnější přijímat názory, které se liší od jejich vlastních. V Mostě jsem trénoval cca 90 hráčů a dovolím si říct, že až na jednoho jsem s nimi měl velmi dobré vztahy a jsem pyšný na to, že se ke mně hlásí i když je už netrénuji. To je pro trenéra velmi důležité.

Každou sezónu mladší dorost posouval talentované hráčů do vyšší kategorie často v rozjeté sezóně. Neustále se skládal nový tým. Jak se dařilo zapracovávat stále nové hráče?
Mladší dorost bývá spojován s požadavkem, že se nehraje na výsledek. Snažil jsem se vždy najít kompromis mezi vytížením všech hráčů a výsledkem. Výhry dělají lepší atmosféru pro tréninkovou činnost i obecné zvládání hráčů. Myslím si, že pro věk hráčů na střední škole a jejich osamostatňování je dobrý pocit ze sportu velmi důležitý. Ačkoliv hráči skutečně odcházeli pravidelně do staršího dorostu, na výsledkové úrovni se to nikdy neprojevilo a mladší dorost Mostu vždy dosáhl na top 5 umístění.

První sezóna byla specifická, klub měl 4 dorosty a v nejmladší U16 se propojily dvě výkonnostní linie hráčů. Šanci dostali všichni, tedy i kluci z krajských soutěží. Byla to asi nejtěžší sezóna?
To ani nemyslím. Převzal jsem od kolegy Petra Melichara dobře připravený ročník 2006. Nicméně začínal jsem první sezónu skoro se 30 hráči v kádru a během toho prvního půlroku bylo hodně odchodů. Ale ty přišly spíše s nároky a tlakem na povinný 4-denní tréninkový cyklus. Nejtěžší sezóna byla rozhodně ta letošní v dorostu U19.

Díky reorganizaci soutěží dorostu Most v roce 2022 sestoupil z 2. ligy a zúžil počet dorosteneckých družstev ze čtyř na tři, jeden rok dokonce jenom na dvě. Debata o tvorbě B-dorostu byla každoroční. Dokážeš teď trochu s odstupem zhodnotit měnící se názory na B-Dorost (U18)?
Už v té sestupové nebo reorganizační sezóně jsme měli pouze něco přes 60 dorostenců a čtyři družstva tehdy skutečně nešlo adekvátně seskládat. Ze žákovských kategorií vycházely menší počty hráčů, hodně kluků se doplňovalo z krajských soutěží. B-dorost se ale nakonec vytvořil a ukázalo se, že množství hráčů se ve fotbale udrželo a doteď fotbal hraje. Na druhou stranu je tam práce s motivací hráčů, aby si nechtěli chodit jen zahrát a bylo jim jedno zda za U18 nebo U19. Důležité bylo, že hráčům, kteří měli o fotbal zájem se umožnilo hrát a oni ve fotbale zůstali, a to i přesto, že statistika ukazuje u dorostenců na vysokou úmrtnost právě při přechodu z dorostu do dospělých. Každý hráč je dnes cenným zbožím.

Jednotlivé sezóny průřezově přinesly u mladších dorostů spíše klidné období v horní polovině tabulky. Baník v mladším dorostu vždy dosáhl na top 5 umístění. Vzpomínáš na nějakou sezónu víc něž na tu jinou?
Ta loňská sezóna 2025 byla nejúspěšnější, protože U19 pod vedením Petra Johany a Jirky Lovíška skončila na 5. místě a U17 se mnou a Zdeňkem Kubiskou skončila na 3. místě. Dorosty spolu vždy spolupracovaly, tak to vždy hodnotím společně. Navíc jsme měli i nejlepšího střelce soutěže Pavla Černého. Hráčské kádry, se kterými jsem měl možnost v Mostě pracovat měly vždy úroveň na top 5 umístění ve 3.lize dorostu, ale na 2.ligu tu žádné mužstvo zatím nemělo. V každém ročníku vždy chyběli 3 lepší hráči navíc. Na postup je potřeba hrát minimálně se 7 dorazovými hráči a to U19 nikdy neměla.

Aktuální sezónu považuješ za nejtěžší, v zimě jsi dostal za úkol zachránit U19 v dorostenecké soutěži. Jaká to vlastně byla práce?
Bral jsem to jako výzvu a měl jsem pocit, že bych měl klubu vyjít vstříc. Částečně to bylo i riziko, protože jsem nechtěl být podepsaný pod sestupem, který vážně hrozil, neboť U19 měla v jedenáctém kole pouhých 8 bodů. Tým U19 jsem měl načtený a věřil jsem, že vím, co týmu chybí, a byl jsem přesvědčený, že s Jirkou Lovíškem dokážeme situaci změnit a tým zachráníme. Hrát o sestup je opravdu nepříjemné, hráči s tím neměli zkušenost a obzvláště hráči mladšího dorostu, které máme v týmu si s tím mnohokrát nevěděli rady a jejich výkony byly jiné než v přípravě kdy o nic nešlo. A jak se ukázalo jaro je pro posledních 8 týmů hodně těžké a hraje se úplně s jiným nasazením než na podzim. O nečekané výsledky není nouze.

Zimní přípravu jste začali výborně, herně i výsledkově. Vstup do jarní části soutěže ale tak silný nebyl. Potvrdilo se známe pravidlo, že dobrá příprava věští horší soutěž?
Zimní příprava byla hodně zajímavě složená za což bych chtěl poděkovat Ondrovi Klíčovi. Měla 10 zápasů, hráli jsme se soupeři vyšší výkonnostní úrovně, byla ambiciózní, měli jsme i dva až elitní zahraniční soupeře. Ale některé týmy byly mladší dorost, v přípravě se tedy hrál více techničtější fotbal. Kdežto v soutěži to pak bylo mnohem více taktické a také silovější. Nemyslím si ale, že se potvrdilo nějaké pravidlo, hráče dobrá příprava vyburcovala, dokázali opět vyhrát těžké zápasy a po nepovedením podzimu se u nich vzbudila nová ambice. Celá příprava byla zakončena výborným výkonem a výhrou 4:1 na Slavii Praha U17, ale hned za týden nám mistrovský zápas v Karlových Varech (výhra 2:1) ukázal o čem bude záchrana, když jsme po červené kartě museli o body bojovat doslova na krev.

Na jaře dorost prošel i několika infarktovými závěry a brankami v posledních minutách, z týmu občas vyzařovala nejistota, ale když teklo do bot, výkon stoupal.
Ty závěry opravdu zvládáme, ale chtěli bychom zápasy rozhodovat dříve. Nejvíce branek jsme dali v posledních 10 minutách a to i díky dobré kondici a vůli po vítězství. Je to velmi cenné, ale taky velmi náročné a stresové na koučink.

Jak vidíš složení mužstva charakterově a talentově?
Charakterově je opravdu vzácné, že hráči se nevzdali ani v jednom zápase, což u dorostu bývá často problém. Spoustu gólů jsme skutečně dali v posledních minutách, které většinou dával náš nejlepší střelec Pavel Záruba. Nic nevzdávat je opravdu silná stránka tohoto týmu.

Myslíš si, že 3. liga dorostu teď odpovídá úrovni klubu? Tabulka soutěže je hodně vyrovnaná. Dvě kola před koncem nebyl jasný vítěz a až šest týmů nemělo jistotu záchrany.
Ta soutěž je možná nedoceněná. Trénoval jsem tuhle divizi dorostu nebo teď 3. ligu 4 roky v Lounech a teď 5 let v Mostě. Oproti dřívějšku je to neporovnatelné. Ta reorganizace ji hodně zkvalitnila a myslím si, že tahle naše skupina B je svým složením velmi náročná. Odpovídají tomu i velmi těsné výsledky napříč každým hracím kolem. Myslím, že na současný hráčský kádr je přiměřeně náročná, musíme vzít ohled na fakt, že množství hráčů hrálo v žácích krajské soutěže. V Mostě v posledních letech prodělali velký progres. V následujících sezónách by situace měla být lepší, neboť klub získal žákovské soutěže a tvoří lepší hráčské kádry již v žácích.

Posouvání hráčů do starších kategorií jsme se již trochu dotkli, můžeš to ale ještě jednou posoudit z pohledu trenéra jak mladšího, tak staršího dorostu?
Klub se snaží posouvat hráče. Myslím, že mezi mladším a starším dorostem se mu to daří. Do A týmu se z naší soutěže jen tak někdo neprosadí a do B týmu by si zasloužily posunout 2 – 3 hráči, ale to by U19 neměla počty pro sebe. Jak sleduju ostatní týmy, tak to hrají 50/50 s ročníky 2007/2008 a nám tyto ročníky chybí. Disponujeme kádrem 17+2a z toho jsou čtyři 2009 a tři 2010, to je sedm hráčů kteří by měli hrát za U17. Všichni se diví, že se hraje o záchranu, ale dovolím si říct, že máme jeden z nejmladších týmu v U19. Z mého pohledu, tak jak to vnímám, se nálada hráčů dorostu mění. Dříve hodně kluků mělo cíl dostat se do áčka, teď už reálně o A-mužstvu uvažuje jenom někdo. Více hráčů bere fotbal jako doplněk ke střední škole. Přechod na vysokou nebo odchod ze střední školy pro ně znamená konec s fotbalem, motivace přejít do dospělého mužstva u nich obecně spíše klesá. Co vím, tak to není problém jen u nás.

Současný dorost skoro poprvé kombinoval všechny čtyři možné ročníky, od koncového 2007 až po 2010. Jak fungovalo takové složení týmu?
Cítím v tom nevyváženost, především v sociální oblasti a nikdy bych neposunul hráče U15 rovnou do U19. Je to velký skok. Maturanti sedí v šatně s kluky , kteří jsou na základní škole. Současné mužstvo navíc nestálo na hráčích, kteří by se dlouhodobě znali a byli spolu v klubu větší počet let. Skoro až polovina hráčů současného kádru přišla teprve v minulých dvou letech. Chemie v týmu úplně dokonalá nebyla, a je to jedna z věcí, co způsobila podzimní potíže. Dorost U19 teď stojí hodně na dorazovém ročníku 2007, který je klíčový, ale v malém počtu. Jsem zastáncem spíše dvouročníkových družstev mládeže, kde mají hráči věkově i sociálně k sobě blíže.

Patříš mezi zastánce posunutí hráčů rychleji do dospělých? Současný trend ukazuje na množství mladíků naskakujících do velkého fotbalu ve velmi mladém věku.
S tím souhlasím, ale je nutné umět odhadnout talent a nastavení hráče. Oproti žákům, je v dorostu více jak polovina úspěchu postavena na práci s hlavou hráče. Škola je dobrým vodítkem, současná doba už ukazuje, že problémoví hráči ve škole už jenom skrz talent ve sportu takových úspěchů jako dřív nedosahují. Pokud má hráč dobrý přístup k životu, nemá problémy se školou a sport dělá s čistou hlavou a vhodnou motivací. Motivace do života bývá teď častým problémem. Cítím větší tendenci sportovní kariéru vzdávat, je menší ochota překonávat překážky, třeba když hráč chvilkově není v sestavě, ihned hledá únik.

Trenéři to sice nemají rádi, ale je možné vybrat jednoho hráče, který ti skutečně utkvěl v paměti, se kterým se ti třeba dobře spolupracovalo nebo někoho, kdo zažil vyloženě povedenou sezónu?
Je to opravdu těžké takhle vybrat jednoho z toho množství hráčů, ale jestli tedy mám vzpomenout na jednoho hráče, který mě nikdy charakterově ani herně nezklamal a byl vždy otevřen pro fotbal, tak to byl Denis Paldrych. Nemůžu opomenout ani bývalého šéftrenéra Petra Johanu, který mě nejvíce trenérsky posunul.

V Mostě jsi absolvovali i několik speciálních akcí, na mysli mám některé zápasy v Německu nebo vydařená soustředění v Harrachově nebo letos v zimě na Slovensku. Zapomněl jsem ještě na nějakou?
Lyžařský teambuilding v Harrachově byl skutečně vydařeným zpestřením fotbalového roku, líbilo se mi, že tento zájezd neměl skutečně jediný disciplinární problém a celý kádr i s mým asistentem Pepou Kučerkou jsme opravdu dobře zapadli do sebe a síla kolektivu byla cítit. Výborné bylo také letošní soustředění v Hodoníně se zápasy na Slovensku, to mělo opravdu vysokou až zcela profesionální úroveň. Tyto dvě akce se opravdu povedly.

Působíš jako specialista na dorosteneckou kategorii, ale teď přecházíš do dospělých, bereš to jako novou výzvu?
Jdu do dospělého fotbalu, budu trénovat Dobroměřice. Bude to hodně mladý tým s průměrem 23 let, kde je 9 hráčů které jsem v dorostu již trénoval a na to se těším. Když přišla šance trénovat mého syna a on o to stál,vlastně nebylo co řešit, dlužím mu to. Ze soutěže krajského přeboru mám respekt, ale cítím že přišel čas posunout se po 20 letech do kategorie dospělých.

Může přechod do přeboru dospělých a do Dobroměřic znamenat něco jako mírné zvolnění tempa?
Tempo se možná zmírní a proto i z Mostu odcházím. Za pět let mám odtrénováno 1211 tréninků a 218 zápasů a to vše po svém zaměstnání. Určitě to neberu jako nějaký odchod na odpočinek. Nejdu do Dobroměřic dotrénovat kariéru, naopak to beru zase jako novou výzvu a budu chtít uspět.

Trenére, chtěli bychom za celý klub moc poděkovat za všechny sezóny i dosažené úspěchy a popřát všechno nejlepší do další etapy.
Já děkuji celému BANÍKU za pět nezapomenutelných let, za důvěru, podporu a skvělou spolupráci. Bylo mi ctí být součástí tohoto prostředí. Bylo to náročné, intenzivní a velmi hezké. Velké díky patří také funkcionářům, hráčům, asistentům Jirkovi Lovíškovi, Zdeňku Kubiskovi, Pepovi Kučerkovi, Zbyšku Klimplovi, Janu Davingnonovi, Mírovi Stankovi, Jardovi Belaňovi, Petru Johanovi, Ondrovi Klíčovi a v neposlední řadě Jarmilce Listopadové. Klubu přeji do budoucna postup do 2. ligy jak pro A tým, tak pro dorosty.

V zápase proti Bohemians na Souši.